Krverůž

5. března 2018 v 17:50 | A. G. Howard
Krverůž


Kniha vypráví o dívce jménem Rune, která nikdy neměla veselé dětství. Její tatínek umřel a babička, trpící duševní poruchou, se ji pokusila už dvakrát zabít.
Rune má už od mala andělský hlas, ale kvůli němu trpí. Občas se jí stane, že když uslyší nějakou árii zpívanou ženským hlasem, musí ji okamžitě celou zazpívat. I když nezná slova ani melodii, ta hudba ji dokonale ovládá a nutí ji zpívat dokud neomdlí.

Příběh začíná v okamžiku, kdy Rune nastupuje na francouzskou hudební konzervatoř Krverůž. Ředitelkou její teta, a proto má Rune oproti ostatním studentům značnou výhodu. Ovšem všude kolem se šíří zvěsti o tom, že na škole straší známý fantom Opery.

Rune si najde kamarádku Slunku, která je tak trochu zlodějka. Krade totiž přímo od Runiny tety, ale na druhou stranu, má obrovský přehled a taky kuráž.
Jak ale bývá zvykem, i zde si hlavní hrdinka nadělala spoustu nepřátel, zejména díky jejímu pěveckému talentu.

Po pár dnech na škole Rune zjistí, že ty zvěsti o fantomovi mají v sobě přeci jenom zrnko pravdy.....


Autorku jsem znala z její knihy Šepotání, která mě nadchla. Proto jsem od Krverůže měla velké očekávání, což nevím, jestli byl dobrý nápad.

Postavy mi přišli hrozně umělé a nedotažené. Žádnou postavu jsem si neoblíbila, snad jedině Slunku, která jako jediná měla nějaký charakter.
Proto jsem nepřilnula k milostné zápletce mezi Rune a tajemným Trnem.

Příběh je protkaný snad všemi klišé, které se kdy objevily ve světe young adult knih. Nevýrazná, zároveň ale jedinečná hlavní hrdinka se spousty nepřítel, podivné mezilidské vztahy, nesmyslná vzájemná přitažlivost a nespočetně lží z minulosti.

Od této autorky jsem měla tu možnost přečíst její trilogii Šepotání, ze které jsem byla nadšená. Uměla vtáhnout do děje, zaujmout čtenáře a vytvářet si jak pozitivní, tak i negativní názory na postavy. Příběh byl po celou dobu hodně zmatený, zvrácený, ale to se mi na tom i líbilo. Krverůž bohužel nemůžu popsat ani jením tímto bodem. Měla jsem pocit, jako by Šepotání a Krverůž psali dva různí autoři.

Bylo tam hrozně málo akce na to, kolik má tato kniha stránek a mě jako čtenáře to nudilo. Je to škoda, protože výsledný příběh byl vcelku povedený a zajímavý, ale kromě pár napínavých scén se po celou dobu této knihy nic nedělo. Dělalo mi problém se do knihy vůbec začít, jen stěží jsem se prokousávala a těšila jsem se až ji konečně dočtu. Několikrát mi v hlavě proběhla myšlenka, zda bych knihu neměla odložit a přečíst si něco lepšího.

Nevím, jestli jsem více zklamaná a nebo smutná, Neskutečně mě mrzí, že to takhle s touto knihou dopadlo. S těžkým srdcem takto kritizuji dílo mé oblíbené autorky, bohužel nemám jinou možnost.

Snažila jsem se najít nějakou pozitivní stránku, ale žádnou jsem nenašla. Je to jedno z největších zklamání za tento rok.

Závěrem chci dodat, že sto lidí, sto chutí
Udělejte si svůj vlastní názor a nenechte se ničím ovlivnit!

Tato recenze je psaná pro web Knihy | Databáze knih
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama